|
Vlastní písničky jsem začal psát (tedy pokud nepočítám ty dětsky naivní, ty šuplíkové, které vlastně už ani nemám) v roce 1998. To byly písničky jako: Tak najednou, Letní... Sice taky naivní, ale už se za ně nestydím.
Psát mě baví a dovedu se náležitě radovat z povedeného kousku, doslova jak malej Jarda.
A asi jako většina psačů písniček, jsem ovlivňován emocemi. Když je mi žalmo, truchlivo a pochmurno, píši písničky zrovna takové. No a když je mi veselnato, píši veselé. Snad jen jednou se mi stalo, že mi bylo "šoufl" a napadaly mě samé veselé melodie i texty.
Někdy napíši text a pak nemohu nají melodii. Někdy je to naopak. A někdy mě napadne obé najednou. Většinou mě ale obé nenapadá vůbec..))) Proto těch písniček nemám zase tolik.
Ale mám jich hodně rozepsaných (někdy mě něco napadne hned celé, prostě za 10minut hotovka, a někdy jen slovo, věta, a pak měsíce a měsíce čekám, co z toho bude), tak doufám, že přibudou.
|
Folková Rally Bradelská Skleněnka, je akce původně plánovaná jako oslava narozenin mých a Gábinky Skleněnky Kudláčkové (Slatiňany).
A že jsme oba říjnoví, tak se akce koná pravidelně každý říjen.
Nejdříve to byla akce přehlídková, ale v roce 2005 se poprvé konala jako soutěž skupin, kdy hlavní cenu vyhrála pardubická skupina Pidilidi.
Dvorním zvukařem je nám mistr zvuku Karel Toupal (Pardubice),
a v minulosti na Bradelské Skleněnce vystoupily:
|
Prošlá lhůta (Chrudim), Spolu (Pardubice + Kostelec u H.M.), Roman Hampejs (Hlinsko), AsBest Band (Hlinsko), Žofie Kabelková (Jihlava) - sólo i s hosty, Šmehydlo (Chrast u Chrudimi), Nový koření (Slatiňany), Marien (Pardubice), Pidilidi (Pardubice), Jarda Čížek (České Meziříčí), Jana Betty Terlecká (Jičín), Country Colaps (Pardubice), Vlad a Petromila (Řečany nad Labem), Pavučina (Pardubice), Klíčenky (Chrudim), Rolničky (SK), No a já jak sólo, tak i s Petrem Feďou Opočenským (Kostelec u H.M.). |
 |
|
Folková skupina CizÍ peří vznikla 8. listopadu 1994 v Pardubicích na kolejích. V jeden den se sešlo pár lidiček na základě inzerátu, že se hledají lidi do kapely. Ten Inzerát na nástěnku pověsila Petra Hrachová, občas přezdívaná Polívka, ale většinou Flétna. Petra byla ze Dvora Králové a jak dobře hrála na flétnu nevím, mě se to líbilo. Ale každopádně špičkový byl její zpěv. Málo málo jsem takový hlas slyšel mezi řadovými občany, nezaangažovanými v populární hudbě. Myslím, že by z fleku mohla zpívat v kterékoliv skupině.
Na její inzerát se dostavil Jarda Jerry Mencl (Praha), jechož cit pro kytaru, jeho projev, achopnost improvizovat, ale i zahrát bez váhání to, co slyšel v rádiu, je uchvacující. Vedle těch dvou jsem si připadal jak trubka. Nikoliv trubač )).
No a když jsem ještě přizval kamaráda Vojtu Zitka z Chrudimi, vzniklo uskupení lidí, kteří rádi muzicírují. A jelikož jsme hráli samé Redloviny, Samsonoviny, Nerezoviny, Žalmanoviny apod., navrhla Jerryho sestra prostý název "Cizí peří". A tak to zůstalo. Ten název se dokonce líbil Vlastu Redlovi natolik, že se nás, v roce 1995 na pivu v jedné hlinecké hospodě, navážno ptal, za kolik ten název prodáme.
S Cizím peřím jsme nehráli jen pro radost sobě. První naše vystoupení bylo pro děti na základní škole v Pardubicích.
|
Pak následovala šňůra vystoupení po internátech a jedním z posledních vystoupení bylo na festiválku ve Vestci u Chrudimi. Z neho je i fotka, na které
jsme z leva: Jarda Jerry Mencl (Praha), Vojta Zitko (Chrudim), Petra Flétna Hrachová (Dvůr Králové n/L.) a její přítel, no a já. Časem odešel Jerry do České třebové na dislokované pracoviště jeho fakulty, já se odstěhoval z Pardubic no a Cizí peří bylo za chvíli minulostí. |
|
Na Country jsem vlastně vyrůstal. A taky na jazzu. Nemyslím, že bych tak vyrůstal hudebně, ale doslova jako malé dítě. Táta měl doma mraky desek a magnetofonových nahrávek a neustále se z repráků něco linulo. Samozřejmě se hrály i písničky popové a bítové, ale country mě ovlivnilo asi nejvíc.
Rád jsem poslouchal Fešáky, Plavce, Zalenáče, ale i americké country atd. Vetšinu českých písniček jsem brzy znal nazpamět a rád si je zpíval.
A ani dnes country není moje neoblíbená hudba. Country se objevilo i v repertoáru Cizího peří, Dua Macalek a rádi si nějaké písničky zazpíváme při občasných sedánkách s kytarou.
|
Folk, ten písničkářský, jsem poprvé zaslechl, když mi bylo asi 14. Našel jsem tehdy v mámině šuplíku malé kotoučky magnetofonového pásku. Byly na nich skladby, které mě zaujaly textem. Úplně mi běhal mráz po zádech. Až později jsem se dozvěděl, že je to Karel Kryl a že jeho písničky jsou zakázané. Však jsem dostal patřičně vyhubováno. To ale nemělo vliv na mé poslouchání, protože jsem si pásky stihl okopírovat. Pak přišly mé 15té narozeniny. Tehdy se do módy dostávaly malé kazetové magnetofony. Ne každá rodina se podobným přístrojem mohla pyšnit. A kamarád, který to štěstí měl, donesl přehrávač na ty narozeniny a tehdy jsem poprvé uslyšel nahrávky z koncertu Jaromíra Nohavici. Stejně jako u Kryla jsem nevěděl, kdo to je, ale ty slova, ty ve mě zanechaly tak hlubokou stopu, že jsem zatoužil umět hrát na kytaru. Najednou jsem zjistil, že jestli je nějaký hudební žánr, ve kterém se dá dokonale slovy popsat emoce, příběh, vztah člověka k čemukoliv, pak je to folk. Záhy jsem se začal učit brnkat a folkařem, tedy aspoň duší, se stal.
|
Není mnoho lidí, kteří by přímo osobně ovlivnily můj hudební život. Nepočítám-li vysněné vzory. Někdo mě něco hudebně naučil, ale Gábina Skleněnka mě inspirovala, a to bylo pro mne to nejdůležitější. Poznali jsme se čirou náhodou. Náhodou, která snad navždy ovlivnila naše životy. když jsem se dozvěděl, že hraje na kytaru, tak jsem jí jednoduše pozval na posezení a zazpívání. A světe div se. Jednoho lednového dne roku 1999 stála ve dveřích a bylo to. Vynechám vše ostatní, neboť tyto stránky jsou o hudbě. A my oba měli hudbu rádi a máme doposavad. Jednou, oba jsme měli velikou krizi, jsme si slíbili, že s hudbou neskončíme, a tento slib mě drží na nohou, když toho někdy mívám plné kecky.
Veřejně jsme se Skleněnkou vystupovali jen jednou. Bylo to v Chrudimském divadle a bylo plno a s námi docela dost kamarádů hostů. Pro mě to bylo první velké vystoupení a nezapomenu na něj snad do smrti.
Gábina je ze Slatiňan, kde od malička docházela na kytaru, kterou posléze sama začala učit. Drahnou dobu pod Yamahou, poté i soukromě. Nějakého vzdělání dosáhla i na konzervatoři v Pardubicích, a když vezme do ruky kytaru, pak je to pekelně znát. . Ale ona krom kytary i krásně zpívá a já vždycky snil o tom, že jednou (jednotka časová - nikoliv množtevní) budeme vystupovat spolu. Třeba to časem dopadne.
|
Gabča v současné době učí kytaru na ZUŠce ve Slatiňanech a o jiných jejích hudebních aktivitách vím 100%ně méně, než ona o mých. Na IV. ročníku Folkové Rally Bradelská Skleněnka (2005) nejen že spolupokřtila mé CD, ale i zaskočila, tato někdejší členka Chrudimské Folkové & Country Jednoty, v porotě (jejíž členové byli zaseklí zácpou - dopravní), a pár dní po akci hlásila, že příští rok by ráda v porotě zasedala jako skutečný porotce. Bude mi ctí a už se těším. |
|
|
Hlinecká Folková & Country Jednota byla založena 28. 3. 1992. Tehdy jsme s kamarádkou Míšou Hajduškovou cítili silný nedostatek dění v oblasti folk a country hudby v našem malém městečku, které však bylo středobodem širokého dalekého okolí. A tak jsme na uvedené datum pozvali pár lidiček do čekárny na nádraží. A oni přišli. A hrálo se a zpívalo. A nás těšilo, že něpřišli jen naši kamarádi, ale i lidi, které jsme neznali, a je přivedl zájem o společný druh hudby. Tak vznikla HFCJ a my se začali scházet pravidelně.
|
Vyvrcholením činnosti naší jednoty bylo uspořádání koncertu Honzy Nedvěda v hlinecké sokolovně. 500 platících lidí a Honzovo vřelé díky nám ukázaly, že naše snaha a konání nebyly k zahození. Mě však osud z Hlinska odvál a se mnou i mé aktivity. HFCJ i přes veškeré plány zanikla, a maskota, kterého nakreslil Honza Tenka Hampejs, používá v současné době jednota chrudimská. |
 |
Možná by na tomto místě tenhle člověk neměl být, neboť se jmenuje Jan. Neznám ale nikoho, kdo by mu, když ne Píďa, řekl jinak než Honzo. Takže je tady, pod "H". Někdo by ale mohl namítnout, že tu neměl být vůbec, protože o Honzovi je známo, že je hudební antitalent a vlastně hudbu ani moc nevnímá. Jenomže můj hudební život Honza ovlivnil velikou měrou. Nejen totiž, že mi sponzoroval natočení zkušebního CD, on totiž vlastně sám pokryl finančně poslední dva ročníky Folkové rally Bradelská Skleněnka. A řeknu vám, že s jejím rozmachem, se rozmachuje i finanční náročnost. Takže vlastně nebýt Honzy, jak by ta akce asi vypadala, byla-li by vůbec. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout dodat, že vlastně moji novou kytaru mám taky za Honzovo koruny.
|
Takže ho zde zmiňuji plným právem. A to jsem málem zapomněl, že dopravu po koncertech mám vlastně taky jen a jen díky němu. Za to vše Honzovi dík a sláva. Kamarád Honza podniká jako autodopravce a jeho pomoc vždy byla nedocenitelná. Na fotce je Honza při křtu CD Zkouška rozhlasu zcela vpravo (po zvětšení fotky). Vedle něho je Gábina Skleněnka Kudláčková, písničkář Jarda Čížek a moje maličkost. Honza je jedním z kmotrů mého CD. |
|
|
|
Chrudimská Folková & Country Jednota je vlastně volným pokračováním jednoty hlinecké. To bylo v roce 1997, kdy se v Chrudimi téměř okamžitě zaangažovali další nadšenci a celé to šlo takřka samo. Nejen, že vznikl cyklus besed Svíčková, aneb po večeři a před spaním, kdy jsme se pravidelně jednou týdně scházeli na hraní, zpívání a povídání, ale ChFCJ uspořádala koncert Vlasty Redla v pardubickém Domě hudby. Pak byla nějakou dobu pauza, způsobená mým pobytem v Pardubicích
Ale v roce 2003 návázaly na cyklus Svíčková pravidelné Chrudimské folkové středy, konající se jednou za 14 dní.
| Na ně byli zváni začínající, ale i známější písničkáři i skupiny, aby divákům nejen zahráli, ale i si s nimi popovídali a hudbě. V současné době pravidelné akce nejsou. Pokud tedy nepočítáme každoroční říjnovou Folkovou Rally Bradelská Skleněnka. Ale hlasy na akce, které by se konaly jednou do měsíce, nebo snad 1x za čtrnáct dní, jsou tak silné, že se nejspíš něco vyklube. |  |
|
Prvním člověkem který přímo nějak ovlivnil můj hudební život (nepočítám-li tátovi decibely do uší))), byla Iva Matějíčková z Hlinska. Bylo mi 15let a chtěl jsem umět hrát na kytaru a ona na ní uměla. Tak jsem jí uprosil a ona mě naučila první akordy. Nejdřív D, G, Emi a A do písničky Až jednou zapomeneš, kterou si matně dosud pamatuji.. (snad jen druhá sloka mi mizí někde v dáli). Pak mě naučila akordy k rose na kolejích a dál už jsem makal sál. Ale nebýt Ivy, nikdo jiný okolo nebyl, kdo by se mnou měl takovou trpělivost, a navíc mi občas půjčil kytaru, na které bych mohl cvičit. Ivo díky.
|
Věčný snílek a romatik je tenhle bývalý punkáč, dnes již ovšem folkový písničkář. Poprvé jsem jej slyšel na oblastním kole Porty v Kostelci nad Orlicí na jaře roku 2004. Moc se mi líbil jeho hlas a styl a projev. Slovo dalo slovo a vyměnili jsme si kontakty. Jarda je z Českého Meziříčí a odtamtud také přijen na pozvání zahrán na Bradelské skleněnce téhož roku. Tam další slova dala další slova a od té doby jsme s Jardou projeli několiv společných vystoupení, kdy jsme se buď střídali třeba po dvou písničkách a nebo prohodily dva dlouhé bloky, neboť společně sehraného jsme vlastně neměli nic. Časem mi Jarda hrál kytaru v písničce
|
Šahrazád a nebo pisky v Kamarádovi od Vladimíra Vysockého. Jardu mám rád a rád s ním hraji. On byl jedním z kmotrů mého CD Zkouška rozhlasu. Jinak tento sympatický básník vyučuje kytaru na ZUŠce v Opočně a to v době, kdy nehlídá Opočenský zámek a nebo nevystupuje s ochotnickým divadlem. |
|
Je těžké popsat někoho, kdo hru na kytaru bez kytarového vzdělání zvládá tak geniálně, až přechází sluch. Abych pravdu přiznal, tak neznám ani mnoho těch, kteří hrají tak snadno i přes své hudební vzdělání. Jerrymu možná pomohlo, že jako mládenec chodil na klavír. Nevím, možná. Někdo by chtěl hrát třeba jako Van Halen, někdo jako Jimmi Hendrix... mě by ale bohatě stačilo, kdybych uměl hrát jako Jerry.
My jsme se poznali v listopadu roku 2004. A věřte nebo nevěřte, na dívčím záchodě..)) Fakt. To bylo na universitních kolejích v Pardubicích. A ten večer se mělo pár lidí sejít na kuchyňce a něco pozazpívat a tak. Ale lidí přišlo hodně a kuchňka nejdnou byla malá. Tak jsme se přestěhovali na záchod, který měl velikou předsíň na sušení prádla. Připomínám, že to bylo na dívčím patře..))
Hodně rychle jsme si s tímhle klukem padli do noty a na dlouhou dobu se z nás stali velice blízcí přátelé. Dalo by se říci, že až do jara roku 1996 jsme spolu byli takřka denodenně. Dělali jsme spoustu kravin, ale hlavně jsme hráli a zpívali až se hory zelenaly.
Vystupovali jsme spolu ve skupině Cizí peří (kdo chcete Jerryho vidět na obrázku, tak právě u skupiny Cizí peří je fotka, kde je i Jerry) a nebo jen ve dvou jako duo Lepší neš nic.
Bylo to suprové období a Jerry mě mnoho naučil o kytaře. Navíc mě totálně zredlovatěl a zesamsonoval.
Jerry je pražák a je veliký blázen do počítačů. Jedna z posledních informací o něm je ta, že se vrátil ke klavíru. A řeknu vám, že jestli to mastí tak jako kytaru... škoda, že je to tak skromný blázen. Už bychom o něm dávno věděli někde z rozhlasu nebo z televize. Má na to.
|
To je v mém životě kapitola sama pro sebe. Dlouho, předlouho trvalo, než jsem si pořídil kytaru vlastní. To bylo až v roce 1997 a do té doby jsem hrál jen na kytary vypůjčené, což vlastně nikdy nebylo na dlouho a tak jsem každé minuty využíval k tomu abych hrál jak divej.
možná by se dalo říci, že kytara je moje druhá láska. Byly časy, kdy jsem bez ní neudělal ani krok a všude se hrálo.
Dnes jsou již chvíle, kdy ji někam s sebou neberu...)))), ale to je ještě stále jen zřídka.
|
Asi hloupá kapitola, ale proč ne. Když jsem totiž začínal hrát, tak jsem se naučil ladit uchem a bylo mi jedno, jestli je to v nějaké konkrétní tónině. Hlavní bylo, že to ladilo a že jsem to vyzpíval..)) No, vždy se to asi pohybovalo někde kolem normálu. No a když jsme chtěli hrát ve víc kytarách, tak se vždy podle nějaké naladili všichni. Až časem jsem začal ladit podle foukačky a až hraní s Jardou Jerry Menclem a skupinou Cizí peří, mě donutilo ladit podle ladičky. To jsem se pomalu i naučil jak se jmenuje která struna..)) o a dnes ladím podle ladičky zcela zásadně.
|
Míšu znám odmalička. To víte sousedi v baráku.. Ale až v dospělém věku jsme se více sblížili díky společným zájmům. Tím hlavním byla samozřejmě kytara. Míša je výtečná country zpěvačka a tak se hrálo a hrálo a v roce 1992 jsme spolu založili Hlineckou Folkovou & Country Jednotu.
Pak jsme oba opustili Hlinsko, bohužel však každý jinam. Míša se odstěhovala do Havlíčkova Brodu, kde si založila rodinu a vystupovala v několika country kapelách, ve kterých zpívá dodnes.
|
Po několikaleté odmlce jsme se konečně sešli. To bylo v roce 1999, kdy jsme Míšu v Brodě navštívili s Gábinkou Skleněnkou. Byli jsme pozváni na Míšino vystoupení, a mimojiné mi Míša dala ke zpracování několik svých textů (např. Šahrazád a Ne-rozhovor). V současné době je Míša zpátky v Hlinsku, kde mi na koncertě v říjnu 2005 pokřtila CD "Zkouška rozhlasu". A abych nezapomněl, tak je tenhle skvělý člověk autorem původní verze scénáře "Vladimír Vysockij - Zaklínač hadů", který později nabyl na obsahu a úspěšně byl předveden veřejnosti. Snad to vyjde a něco dalšího brzy ukujeme.. to se budete mít na co těšit. |
|
Pro jejich návštěvu klikněte ZDE